VZPOMÍNKY NA ANGLII (1.část)

V době pracovního shonu se mi občas zasteskne po časech strávených v Anglii. Po tom bezstarostném období, kdy člověk u práce nemusel moc přemýšlet, trávil hodně času venku a nemusel například řešit podřadné detaily typu – proč ten modrý svetr není dostatečně modrý. Ale pojďme spolu úplně na začátek, konkrétně do roku 2014 a doby, kdy jsem úspěšně ukončila TUL.

Každý absolvent si nejspíš pokládá otázku, co dál? Co budu dělat? Já jsem nebyla jiná. Ve stejnou dobu mi také skončila praxe v jedné automobilce, a jelikož měli v té době „stop stav“, nikoho nepřijímali. Takže jsme si s Jirkou řekli, že bychom mohli za prací vycestovat. Kdy jindy než teď, bez dětí či jiných závazků, je to ideální doba. Zdokonalíme si jazyk a poznáme, jak se žije jinde. Když se na to dívám zpětně, bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělala. Zkušenosti, které jsme tím získali, nás v životě posunuly o obrovský kus a díky nim jsme tam, kde jsme. A to nejen po pracovní stránce, ale také ve vztahu. Ono totiž takhle v páru vyjet ven a být spolu 24hodin denně je docela velká zkouška, která vás buď posílí nebo rozdělí. Není nic mezi. A nebudu lhát, měli jsme i menší krize, ale vše jsme ustáli.

Pokud chcete odjet pracovat do Anglie a vyhnout se počáteční nejistotě ohledně práce a bydlení, tak doporučuji jet přes agenturu. Sice zaplatíte poplatek za zprostředkování, ale jedete na jistotu a nemusíte toho opravdu moc řešit. Vyřídíte si nějaké to papírování, koupíte letenky a vyrazíte. Rozhodli jsme se vyjet jako „aupair couple“, což jednoduše znamená, že holka se stará o děti, domácnost a kluk dělá řidiče, zahradníka, prostě takového housekeepera. Je to skvělá alternativa au-pair pro páry, protože aupair couple si můžou dovolit jen bohatší rodiny a většinou máte k dispozici „své“ oddělené bydlení (menší domeček), „své“ auto a další výhody jako výlety s dětma do různých zábavních parků, což také hradí host family i vám. Slovíčko „své“ dávám do uvozovek, jelikož žijete ve vypůjčené realitě, kdy máte všechno, co k životu potřebujete, ale vlastně nic z toho není vaše. Po párech je docela poptávka, my si například mohli vybírat ze dvou rodin, které nás chtěly. Pro rodiny je samozřejmě rozhodující to, co nabídnete vy a jak se umíte prezentovat. Minimálně základy angličtiny jsou nutné, neboť pohovor probíhá formou skype rozhovoru a je to běžné interview. Popravdě jsem při prvním interview byla tak nervózní, jako snad nikdy. Jediné, co mě uklidňovalo bylo to, že jsme během rozhovoru mohli začít chrčet a předstírat špatné spojení, které nakonec vypadne úplně – ale to se samozřejmě nedělá. Druhé už bylo uvolněnější, člověk tak nějak věděl, co čekat. Když jsme se rozhodovali, kterou rodinu si vybrat, rozhodující byl pro nás hlavně věk dětí. První rodina se 4 dětmi (2 holky a 2 kluci) ve věku od 10 let do 17 let a druhá se 3 dětmi (2 holky a 1 kluk) ve věku od 4 let do 10 let. Vybrali jsme si první rodinu, jelikož děti už byly větší, tudíž se dalo předpokládat, že budou víc samostatné a také s nimi můžete víc diskutovat a procvičovat si angličtinu. Další věc, která mluvila pro, bylo to že starší dívka se zajímala o vegetariánství a chtěla ho vyzkoušet. Rodiče působili také sympaticky, bylo tedy rozhodnuto. Zbývalo už jen sbalit kufr na celý rok (což pro mě byla ta opravdová výzva), koupit letenky a vyrazit vzhůru za dobrodružstvím! Konkrétně do městečka Maidstone, které se nachází cca 40 minut od Londýna.

Na letišti nás tehdy vyzvedli současní aupair, kteří byli ze Slovenska. Tato rodina si většinou vybírala české či slovenské páry, proč, kdo ví. Při příjezdu k domu jsme strnuli úžasem, dům vypadal jako hrad a zahrada, ta byla jako z pohádky! A náš domek (nebo jak angličani rádi říkají cottage či annex) byl regulérní domek, kde by mohla bydlet čtyřčlenná rodina.

Dům rodiny
Pohled ze zahrady
Zahrada
Zahrada
Domek pro aupair
Zahrada domku pro aupair

Seznámení s rodinou a dětmi probíhalo při společném obědě prokládaném zdvořilostní konverzací. I přesto, že jsem se učila anglicky téměř 10 let, horko těžko jsem něčemu rozuměla. Britský akcent byla tak silný, že místy jsem vůbec nevěděla, o čem zrovna mluví. A když už jsem nějakou tu větu „zachytila“ a chtěla jsem na ni reagovat, než jsem se vymáčkla, už byla řeč o něčem jiném. A tak nezbylo, než jen sedět, tupě se usmívat a občas přitakat. Starší děti se snažily mluvit pomaleji, mladším v té rychlé změti slov nebylo rozumět vůbec. Ale ve výsledku nám všichni moc pomáhali, aby nám pobyt a začátky usnadnili, jak jen to šlo.

 

O tom, jak se co nejrychleji naučit anglický jazyk, o stravování, Britech a dalším se můžete těšit v další části Vzpomínek na Anglii.

A užijte si dnešního Valentýna, s láskou Veggie

 

Napsat komentář