VZPOMÍNKY NA ANGLII (3.část)

Anglie je zemí, kde několika kilometrovou dálnici opraví přes noc. Zemí, kde nenarazíte na les a pokud náhodou ano, je váš šťastný den. Zemí, kde staré budovy stojí víc než nové a úplně nejvíc ty staleté. Zemí, kde lidé jsou milí, usměvaví a zdvořilí. V mnoha ohledech bychom se od této země mohli učit. Naštěstí nikdy není pozdě.

 

Prostředí

Asi si nedokážu představit lepší místo pro život na zkušenou, než to, které jsme měli. Bydleli jsme v oblasti Kent poblíž městečka Maidstone. Maidstone leží necelých 40 minut od Londýna a také relativně blízko letiště Gatwick. Město není velké, ale je tam vše – od obchodů přes různé školy až po bary a restaurace. Dům rodiny se nacházel asi 10 minut autem od centra, takže byl tak trochu na samotě. Hned za domem byly stovky skleníků s jahodami a o kousek dál sady. Čerstvé jahody téměř po celý rok, kousek od domu třešňový sad a když jsme popošli o kousek dál objevili jsme další skvosty – ostružinové a malinové skleníky, sady s jablky, hruškami a lískovými oříšky. Cítila jsem se jako v ráji! Tamní obyvatelé měli povolení od majitelů sadů chodit a trhat si co hrdlo ráčí, stejně tak my. A tak jsme na jahody chodili téměř denně, protože nejen, že dokonale vypadaly, ale také tak dokonale chutnaly.

Jídlo

Myslela jsem si, že příběhy o tom, jak zde lidé žijí jen z polotovarů, jsou jen řeči zlých jazyků. Bohužel opak je pravdou a Anglie je opravdu zemí polotovarů. Vařené brambory v konzervě, oloupaná zelenina na plastových talířcích, připravené omáčky na těstoviny, pečené quiche, vyloupaná granátová jablka v umělohmotných miskách a další. To je však jen jedna strana mince. Na straně druhé stojí kvalitní potraviny a produkty pěstované přímo v UK. Dokonce bych i řekla, že dovoz potravin je minimální a Anglie se snaží být maximálně soběstačná. Mile mě také překvapil Milk run (pozn. jedná se o  systém dovozu čerstvého mléka a odvozu prázdných sklenic v určitých intervalech, většinou třídenních), mléko pochází přímo od místních farmářů a je jen lehce pasterizováno. Což samozřejmě znamená, že se vám po pár dnech v lednici zkazí (zažili jste to snad u UHT mléka?). Jídlo je zde levné, pokud přihlédneme k výši standardního platového ohodnocení. Pro nás byly ceny srovnatelné jako tady v Česku, jen u něčeho lehce vyšší. Mně osobně nevadí připlatit si za kvalitní potraviny, jelikož to beru jako investici do svého zdraví a budoucnosti. Nabídku na trhu určuje její poptávka a tak kdyby víc lidí přemýšlelo o tom, co kupuje, možná bychom tu nemuseli mít tolik nekvalitních potravin. Just saying. Otázkou tedy je, proč Angličané přežívají na polotovarech místo toho, aby si uvařili čerstvé a kvalitní jídlo? Odpovědí je nedostatek času, lenost a zvyk.

My jsme naštěstí narazili na rodinu, která nakupovala a také se stravovala relativně zdravě. Maminka rodiny je lékařka přes nemoci ledvin, takže se snažila kupovat hodně zeleniny, ovoce, ryb a snížit množství soli na minimum. Jedinou výjimkou bylo množství cukru, které děti denně zkonzumovaly.

Děti nejčastěji snídaly cereálie či sladké pečivo s nutelou, po obědě zakously čokoládovou tyčinku, po příchodu ze školy si daly opět něco sladkého a po večeři zase. Většinu dne tedy přežívaly na cukru. Obézní nebyly, jelikož hodně sportovaly, ale nejmladší chlapec, který jedl těch sladkostí nejvíc, měl hodně zdravotních problémů.

Společná večeře je tu jedním ze znaků rodinné pospolitosti. Je jedno, jestli večeříte v 19h či 22h, večeře je zde vždy největší jídlo dne a také většinou zahrnuje dezert. Já jsem například zvyklá mít velký oběd a menší večeři, takže přizpůsobit se tomuto režimu se mi úplně nedařilo. Po lehkém obědě jsem měla potřebu „dojíst se“ a to byl hlavní důvod, proč jsem se v Anglii trochu zakulatila. S dětma jsme pak museli večeřet jídlo, které jsem uvařila. Většinou jsem vařila jídla dvě, jedno vegetariánské a jedno se stejným základem, ale doplněné o maso. V Anglii jsem ještě nebyla vegetariánkou, protože jsem stále jedla ryby. Děti měly svá oblíbená jídla, která jsem jim alespoň jednou za měsíc uvařila a pak jsem se jim snažila rozšířit obzory i dalšími jídly včetně vegetariánské stravy. Ne vždy se to setkalo s úspěchem, ale třeba indickou a hlavně italskou kuchyni milovaly. Snažili jsme se je vést k větší samostatnosti, a proto si jídlo sami nandávaly na talíř a také po jídle dávali do myčky. Chápu, že někomu to přijde jako samozřejmost, že dítě starší 8 let to dělá samo, ale tady to tak nebylo.

Výchova dětí

A tím se dostávám k dalšímu bodu, což byla výchova dětí. Jestli mě měla Anglie naučit jednu věc, tak je to to, jak nevychovávat své děti. Řekla bych, že právě tam je to zahnáno do extrému, v negativním slova smyslu. Děti můžou vše a nemusí nic. Asi nejvíc jsem si to uvědomila ve chvíli, kdy se mladší chlapec (10 let) začal válet při večeři v jídelně na zemi, prostě jen tak. Otec mu řekl, ať vstane a sedne si ke stolu, řekl mu to poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté, popáté. Nic. Pak mu to důrazněji řekla máma a konečně tedy vstal. Dalším příkladem moci dětí bylo taky třeba to, když mladší dívka (11 let) donutila otce, aby přehrabal celou popelnici kvůli jejím ztraceným silonkám a to i přesto, že je máma ujistila, že obal, který vyhodila, byl prázdný. A tak tam otec venku v dešti stál nad hromadou smetí a přebíral to, zatímco dcerka ječela, že ty silonky nutně dnes potřebuje. Takže už možná z toho poznáte, že děti nebyly moc pořádné. Samozřejmě to bylo způsobeno tím, že rodina vždy měla buď paní na uklízení nebo později au-pair, takže je k tomu nikdo moc nevedl. Ale jinak to byly hodné a dobrosrdečné děti.

Počasí

Ti, co tvrdí, že v Anglii neustále prší a je tam nevlídno, v Anglii nejspíš nikdy nebyli. Pravdou je, že tam sprchne, některé měsíce i denně. Jen ten déšť trvá v průměru většinou jen hodinu, pak se vyjasní a svítí slunce celý den. Takže to jen k tomu dešti. Zimy jsou tam mírné, většinou nemrzne a nesněží. Jen prší. A když už se vám poštěstí, že 5 minut sněží, ochromí to celou dopravu dokonce i vlaky přestanou jezdit (#truestory). Nevyzpytatelnost počasí vystihuje má příhoda níže:

ZÁSADY JÍZDY NA KOLE V ANGLII

– jezdí se vlevo, to je jasné, zadní brzda je však také vlevo!

– vždy si s sebou berte pláštěnku či nepromokavou bundu

– pokud nemáte kolo s blatníky, je vám nepromokavá bunda i pláštěnka na nic

– pokud jste si nevzali ani nepromokavou bundu ani pláštěnku a blatníky na kole jednoduše  nemáte, tak bude pršet, to je prostě zákon schválnosti

– jakmile začne pršet, nečekejte, že pršet přestane, nepřestane

– déšť ustává až ve chvíli, kdy přijíždíte k domovu úplně promočení

– pokud to umíte, vraťte se v čase a podívejte se nejdřív na předpověď, ať svítí slunce sebevíc!

– to krásné na tom je, že potkáváte ještě víc promočené Angličany na kole a oni se na vás i přesto usmějí 🙂

 

Otázka na konec, preferujete spíš volnější výchovu dětí nebo výchovu s jasně danými hranicemi a režimem?

 

Příští část, už poslední, bude věnována tipům na výlety, tak ji určitě nezmeškejte!

S láskou Veggie♥

Napsat komentář