THAJSKO – same same but different (2.část)

9.den

Dnešek je posledním dnem na Ko Lantě (upřímně jsem docela ráda, protože nabývám dojmu, že tenhle ostrov je vážně prokletý a má špatnou energii). Dopoledne trávíme objížděním servisů, kde chceme nechat opravit odřenou levou část skútru. Místní nám radí, že je to levnější než částka zaplacená půjčovně. Bohužel nikde nemají díly na náš nejnovější model Hondy a tak se neúspěšně vracíme do bungalovu. Balíme svých „pár švestek“ a usedáme na skútr, aby jsme se přesunuli do přístavu Ban Saladan. V půjčovně platíme za odřený skútr (v přepočtu 700Kč, což naštěstí není tak hrozné) a kupujeme lístky na loď. Vyrážíme směr Railay! Railay je poloostrov kousek od Krabi, který je obklopen mohutnými skalami a přístup na pevninu je možný jen z moře. Ve chvíli, kdy už je Railay na dohled, naše loď zastavuje a my přestupujeme na dlouhoocasou loď. Už v tuhle chvíli zapomínám na všechno špatné, co nás potkalo na Ko Lantě a věřím, že tady to bude jiné. Lepší. Jedinečné. Voda je smaragdově zelená a průzračně čistá. Co mě však fascinuje nejvíc, jsou skály. Skály miluji a v kombinace s vodou jsou pro mě přímo magické. Tohle místo je hodně turisticky atraktivní, ale naštěstí ne přecpané. Ubytování a ceny jsou zde vyšší, proto jsem ubytování opět zajišťovala dopředu. Vybrala jsem Garden View Resort a byla to skvělá volba! Ubytování se nachází na východní straně pobřeží, čeká nás tedy cesta ze západního pobřeží (kde je hlavní pláž) skrze celou „vesničku“. Uličky jsou přehledně značené a zanedlouho přicházíme k ceduli Garden View Resort, od které vedou točité schody nahoru. Po jejich vystoupání se ocitáme v džungli se spoustou bambusových bungalovů. Jdeme se ubytovat a vzhůru na pláž.

Jo, na ten skútr jsme se vešli…tak tak
Přestup z větší lodě na dlouhoocasou loď a pak rovnou na Railay

10.den

Celý den trávíme na pláži. Užíváme si každou minutu, kterou můžeme být na slunci a kochat se tím dokonalým výhledem. Tohle místo mi bude vážně chybět. Dopoledne je pláž dokonce velmi klidná a s minimem turistů. Lidé mají Railay spíš jako přestupní stanici, kde se zdrží jen jeden den a pak pokračují dál. Jezdí se odsud i na nejznámější ostrov Thajska, Ko Phi Phi, který jsme se však rozhodli vynechat. Mraky turistů rádi mineme. V poledne jdeme na oběd, který je zde trochu dražší, ale stejně vás jídlo vyjde v přepočtu jen na 70-80Kč. Také si dávám mladý kokos, který má konečně tu pravou lehce nasládlou chuť a necestoval přes půlku světa. Co se týče pálivosti jídla, (které se většinou všichni obávají), to nejpálivější, co jsem v Thajsku ochutnala, bylo zelené zeleninové kari s rýží. Jinak všechna jídla měla pálivost tak nějak v mezích (což znamená, že jsme u jídla nebrečeli).

West Beach Railay
Život v džungli

11. den

Jsem šťastná a Thajsko si začínám zamilovávat čím dál víc. Dnes nikam nespěcháme. Pěkně si pospíme, jdeme na snídani, kterou máme asi 50 metrů od bungalovu a pak už jen sedíme na terase a pozorujeme džungli. Nasloucháme všem jejím zvukům a nasáváme všechny její barvy. Normálně by mi vadilo, že nám z kohoutku teče jen studená voda, že máme v posteli mravence a celou noc kvákala nějaká žába hned pod oknem (jo, prostě jsem tak trochu fajnovka). Ale stačí jeden pohled na překrásné moře a zeleň kolem a je mi to všechno jedno. Dokonce se nám poštěstí zahlédnout opičí gang. Tyhle opice však nejsou ledajaké, jsou neochočené a vypadá to, že přišly přímo z nitra džungle soudě dle jejich zvědavých a opatrných pohybů. Chvíli je jen tak pozorujeme a pak se vyrážíme na oběd a na pláž. V průběhu oběda zažíváme pravý thajský liják, který během 30ti minut ustává a opět se vyjasňuje. Jdeme si tedy podle plánu půjčit kajak a pádlujeme na Phra Nang Beach, která je hned „za rohem“. Po chvilce už se před námi rozprostírá Phra Nang Beach, která je velmi podobná Railay Beach, ale přeci tochu jiná. Je tu jen hrstka lidí, tak chvilku relaxujeme, než se vydáme zpátky. Pak už nás čeká jen dokonalý západ slunce a spánek.

Phra Nang Beach
Proplouváme těsně pod krátery
Západ slunce na Railay Beach

12.den

Pobyt na Railay nám dneškem končí, tak se opět balíme a celý den trávíme na pláži. K večeru pak přejíždíme lodí do Krabi, kde nás čeká celý příštý den. V Krabi jsme se ubytovali v levném, ale pěkném hotelu, který vychází okolo 500Kč pro 2 osoby na noc a vůbec se nedá srovnávat s hotelem, kde jsme bydleli první noc. A to má jen o dvě hvězdy víc. Hned před hotelem je velká lékárna a tam také míří naše kroky. Chceme sehnat tekutý obvaz ve spreji. A daří se! Za 200Kč sprej, který po nastříkání smrdí jako lak na nehty (takže radši ani nechci vědět, co to má za složení) a vytváří neviditelný filtr na kůži. Díky večernímu dešti máme dokonce možnost otestovat jeho funkčnost a tak jej stříkám Jirkovi na nohu a míříme na blízké trhy. Odolnost vůči vodě na jedničku! Na další den plánujeme celodenní výlet na některý z blízkých ostrovů. Chceme jen na jeden, takže nabízené celodenní výlety po 4 různých ostrovech nejsou pro nás. Jako nejlepší varianta se nám jeví to, že příští den dopoledne seženeme loď a pojedeme na ostrov Ko Poda. S vidinou krásného příštího dne sladce usínáme.

13.den

Další ráno vyrážíme k přístavu. Tam se marně snažíme sehnat loď, bohužel všechny lodě jedou jen směr Railay nebo Ao Nang. Hned nás „odchytne“ jeden Thajec a nabízí nám soukromou loď za v přepočtu 3000Kč. S díky odmítneme a jdeme na snídani pár metrů od přístavu. Potkáváme dvě skupinky Čechů a tak si sdělujeme vzájemné dojmy, příhody a varování (to samozřejmě hlavně my). Po chvilce Thajec přijde znovu a smlouvá s námi na 2000Kč. Pak přijde ještě jednou a nabízí loď za 1000Kč. Nakonec ho usmlouváme na jednosměrnou jízdenku na Ko Podu za 800Kč. To už je pro nás docela přijatelné. Krabi žádnou městskou pláž nemá a představa celodenního courání po městě se nám zrovna nezamlouvá. Takže jedeme na Ko Podu! Mít pro sebe celou dlouhoocasou loď je úžasný zážitek a tak si užíváme každý okamžik cesty. Zanedlouho je voda čím dál průzračnější a my tušíme, že už se blížíme. Ve chvíli se nám naskýtá pohled na neuvěřitelnou scenérii. Připadám si jako v ráji! Nebo přinejmenším někde v Karibiku. Azurově čistá voda v kombinaci s bělostným pískem je jako vystřižená z katalogu cestovní kanceláře. Loď nás vysazuje a Thajec nám ještě radí, abychom na cestě zpátky jeli přes Railay a odtud do Krabi. Děkujeme mu a jdeme si užívat té nadhery. Na pláži je jen pár lidí (kteří většinou po hodině strávené na ostrově pokračují na další ostrov), takže o místo není nouze, rozkládáme slunečník a jdeme do vody. Tekutý obvaz drží skvěle, takže si můžu konečně zaplavat. Blbneme ve vodě, chytáme bronz a užíváme si tohoto posledního dne stráveného u moře. Kolem 16.hodiny jdeme najít loď, abychom se odtud dostali. Ne, že by se mi představa noci strávené na tomhle panenském ostrově nelíbila, ale ráno nám letí letadlo do Bangkoku. Žádná z lodí nejede na Railay. A tak se rozhodneme jet do Ao Nangu a odtud chytneme songthaew do Krabi (je to asi tak 15 minut jízdy do Krabi Town). Platíme polovinu toho, co na Ko Podu. Vědět tohle dřív, mohli jsme jet touto trasou i na Ko Podu. A ušetřit. Tak třeba někdy příště.

Dlouhoocasá loď a pohled z přídi
Blížíme se ke Ko Podě!
Ko Poda!

14.den

Časně ráno usedáme do taxíku a jedeme na letiště. Odtud letíme přímo do Bangkoku. V Bangkoku na letišti opět hledáme autobus do centra a po pár minutách se nám daří. Cesta má jasný cíl a to Čínskou čtvrť, kde máme zajištěný hotel s bazénem na střeše. Jo, první den v Bangkoku si přeci musíme pořádně užít! Po pár zastávkách autobusem vysedáme a přesedáme na sky train. Musíme si jít rozměnit, jelikož automaty na jízdenky (těmi jsou plastové žetonky) berou jen mince. Pro tento případ jsou zde zřízená okénka s přepážkou, kde vám bankovku paní rozmění. Je jich tu hned několik. Jdeme na sky train, teď už jen najít ten správný směr. Mile mě překvapuje velmi přehledná vizualizuace na zemi a civilizovaní lidé, kteří se do vlaku necpou. Také se zde znatelně smývají národnostní rozdíly a my už nejsme v menšině. Ale i přesto budíme pozornost. Nejspíš naším výrazným opálením dočervena. Vystupujeme na zastávce a čeká nás ještě dobrých 1,5 km k našemu hotelu. Slunce žhne a já si všímám dopravy, která je zde opravdu šílená. Přecházení přechodů je tak trochu noční můra. Po cca 20ti minutách chůze přicházíme (živí a zdraví) do Čínské čtvrti. Strategicky jsem zvolila ubytování v této části města z toho důvodu, že je odsud blízko k většině historických památek. Jedna věc mi, ale nedošla. Upřímně, ubytovat se během Čínského Nového roku v Čínské čtvrti nebyl ten nejrozumnější nápad. Lidí jako mravenců. Po chvíli najdeme náš hotel, na pokoj hodíme batohy a jdeme mrknout do města a najít něco k jídlu.

Čínská čtvrť
Slov netřeba

15. den

Dnešní den zasvětíme památkám. Ráno se jdeme vykoupat do bazénu a pak nás čeká kultura. Chytáme tuk tuka a jedeme do Wat Pho. Wat Pho je budhistický chrám, který je známý především obří pozlacenou sochou ležícího Budhy, který zemřel po tom, co dosáhl nirvány. Ten měří 46 metrů na délku a 15 metrů na výšku. Chrám je nazýván první thajskou univerzitou, což vysvětluje přítomnost studentů a hodina zpěvu (?), kterou jsme slyšeli. Celý komplex je zdobený zlatem do posledního detailu. Do chrámů musíte vcházet bosí a samozřejmostí jsou zakrytá kolena a ramena u mužů i žen. Co se mi líbilo nejvíc, bylo to, že jsme si mohli v tichosti sednout do chrámu a naslouchat modlitbách mnichů. Nasávat tu atmosféru, zavřít oči a na chvíli meditovat. Jedno z míst, kde člověk najde klid v rušném Bangkoku. V poledne jdeme na oběd a přesouváme se taxíkem do hostelu, pryč z centra města. Odpoledne se jedeme podívat do Siam centra, na nějaké ty nákupy. Míjíme všechny velké značky, já zamačkávám slzu a vracím se zpět do reality. Pak už jen večeře a zpět na hostel.

Wat Pho
Reclining Budha

16.den

Náš poslední den v Thajsku. Máme ještě celý dlouhý den, letadlo nám letí až v půl jedné ráno. Rozhodneme se tedy pro výlet na známé tržiště Pratunam Market. Nakupování mám ráda, ale tohle místo mě vážně nenadchlo. Asi milion lidí tlačících se v davech snažící se ukořistit co nejlevnější kus oblečení. Spousta napodobenin, ale převážně Adidas a zbytek hadry. Doslova. Rychle tedy zdrháme pryč a míříme na pokoj, kde ještě chvíli relaxujeme. Pak už jen jídlo, cesta na letiště a hurá domů! Už teď mi Thajsko chybí. Ale třeba se tam jednou znovu podívám.

A co vy, jak se Vám líbilo v Thajsku? Nebo tam výlet teprve plánujete?

Napsat komentář