ŘÍM – Veni, vidi, vici (1. část)

Paříž je považována za nejromantičtější město Evropy, ale podle mě by toto čestné místo měl zaujímat Řím. Má jak historii, tak moderní prvky, malá romantická zákoutí, skvělé jídlo, výbornou kávu a hlavně úžasnou atmosféru. A že nemá Eifelovku? Myslíte tu rezavou věž, u které se tlačí asi milion lidí a dva miliony pouličních prodejců, kteří vám neustále něco nabízejí? Ne díky, radši Řím.

Tahle dovolená byla tak trochu jiná. S větším počtem účastníků (celkem 4) přičemž věk naší skupiny byl nemalých 189 let. Mohli jsme se domluvit 3 světovými jazyky, bohužel ani jeden z nich nebyl italština. Naštěstí lidé jsou v Římě milí a nestydí se mluvit anglicky.

Jak už jistě dobře víte, základ je sehnat letenky. Nejlépe levné letenky. A pokud je opravdu seženete, vždy to bude mít nějaký háček. Občas několik. My letěli s leteckou společností Ryan air, která pár dní před naším odletem začala rušit velké množství letů jen kvůli tomu, že si piloti vybírali dovolenou. Našeho letu se to naštěstí netýkalo, ale je to nepříjemná představa, zvlášť pokud už máte zajištěné ubytování a vstupenky. Dalším háčkem jsou většinou povolená palubní zavazadla zadaných rozměrů a váhy. Logicky pokud seženete letenku pod 1500 Kč, už se vám nechce připlácet za zavazadlo v podobné hodnotě. U Ryan air povolují jen kabinové a příruční zavazadlo. S tím si člověk na týden bohatě vystačí. Pokud neletí na Severní pól. Doma přítel všechny kufry změřil a s klidným svědomím jsme vyrazili na letiště. Už stojíme ve frontě u gatu a zbystříme – zaměstnanec Ryan airu si náhodně vybírá lidi s kufrem (převážně skořepinové), které vypadají větší, než je povoleno. Na místě jim kufry bere a účtuje poplatek. A pak přijde ke mně. Požádá mě, abych také umístila kufr do jejich etalonu. Sebevědomě jdu k měřícímu zařízení (kovový výklenek s páskou) a vložím do něj kufr. Výběrčí mi suše oznámí, že okraj kufru je za páskou a tedy nesplňuje. Poplatek je 50 Euro. V tu chvíli mi v hlavě naskakuje kalkulačka, že pokud nesplňuje můj kufr, tak nesplňují ani kufry ostatních a navíc zaplatíme 200 Euro! To jediné na co se zmůžu, je: ,,No to si děláte srandu!“ a jdu i s kufrem pryč. No, abych tento příběh zdlouhavě nerozepisovala, napíšu jediné – je klika, pokud máte pěkného přítele, který navíc umí jednat s lidmi, protože to občas může ušetřit nějakou tu kačku. Long story to short, ukázalo se, že výběrčí byl pravděpodobně gay. Protože jiné vysvětlení toho, co následovalo, opravdu nemám. Se stejným kufrem tam šel můj přítel, slušně mu začal vysvětlovat, že kufr doma měřil a odpovídá rozměrům. Umístili kufr do zařízení (stejným způsobem jako já) a výběrčí najednou řekl, že kufr splňuje. Well done, George.

Dalším negativem u nízkonákladovek je to, že sedadla vám při online check-inu přidělují automaticky. Takže pokud letíte ve více lidech, je více než jisté, že budete sedět rozházeně po celém letadle. Stejně jako my. Mé místo bylo úplně vzadu uprostřed mezi robusní Italkou a sympatickým Italem. S Italem jsme prohodili něco ve smyslu, že jsme tam jako sardinky a dali se do řeči. Ukázalo se, že je rodilý Říman a tak mi dal tipy kam se podívat. Od své poslední návštěvy Itálie (cca před 10 lety) mám zafixováno, že všichni Italové jsou malí, hubení, tmaví a otravní. Pořád něco pokřikovali, a jakmile zahlédli holku, slétli se na ní jako vosy na med. Ale po této návštěvě jsem musela svůj názor přehodnotit. Nejen, že byli všichni vysocí a svalnatí, světlovlasí a světloocí, ale také byli milí a zdvořilí. Můj přítel by možná řekl, že až moc. Snaží se seznamovat téměř všude, třeba i během plavání v moři. Při odmítnutí vám, ale popřejí pěkný den a slušně odplavou. Prostě vychovaní.

Let utekl rychle a zanedlouho jsme byli v Římě. Po příletu do Říma jsme si na letišti vzali shuttle bus směr Termini. Následovala cesta autobusem, tramvají a už jsme stáli před apartmánem. Pokud se ubytujete přímo v centru je lepší si vzít z letiště taxi za pevnou taxu 30 Euro. My jsme však bydleli lehce mimo centrum a tam už byla cena za taxi dvojnásobná. Musím říct, že čím více jsme se blížili centru, tím více jsem začínala být fascinovaná. Člověk tak nějak tuší, že v Římě bude „zakopávat“ o památky, ale co jsem netušila, že co stavba to skvost. Nemohla jsem se dočkat dalšího dne!

Občas píšu a píšu a najednou si uvědomím, že je stránka za mnou. A proto určitě nebude překvapením, že i Řím (stejně jako Thajsko) bude mít více částí. A taky nálož fotek. Nenechte si to ujít!

Napsat komentář