LEFKADA … už jsme v ráji?

Uběhly zhruba  dva týdny od chvíle, co jsme se vrátili z dovolené. A i přesto, že jsme na dovolené strávili 14 dní, cítím, že bych potřebovala další dovolenou. Dva týdny jsou totiž akorát tak dlouhá doba na to, aby jste se maximálně zrelaxovali a zapomněli na každodenní starosti všedních dní. Pokud vám navíc vyjde vše tak jak má, připadáte si jako na líbánkách – jste na krásném místě, s tím, koho milujete, počasí je slunečné a stejně tak i nálada. A o to krutější je pak návrat do reality. Ale teď pojďme zavzpomínat na ty bezstarostné dny v ráji.

Požadavky pro letošní dovolenou byly jasné – jet minimálně na 14 dní, mít zajištěné jídlo a jet někam, kde je krásné (čti čisté) moře. A hlavně mít dovolenou zajištěnou už v předstihu, bez starostí a stresů na poslední chvíli. A taky se potřebuju těšit, a to minimálně půl roku dopředu.

Když jsem projížděla nabídky zájezdů, překvapilo mě, že Řecko je tento rok finančně hodně dostupné. Samozřejmě když to porovnám třeba s Asií, konkrétně Thajskem, dva týdny v Řecku vás vyjdou cenově téměř stejně jako dva týdny cestování po Asii (a rozhodně ne low cost). V Řecku jsme s Jirkou ovšem ještě nebyli, nemluvě o tom, že oproti Asii to má spoustu výhod. Tou nejzásadnější je, že je to blízko (let jen 2h), navíc jste stále v Evropě, takže víte, co zhruba čekat. A tak začal hon na nejkrásnější řecký ostrov, jejímž vítězem se stala Lefkada. Ve skutečnosti je spíš poloostrovem, protože s pevninou je spojen jen průplavem se zvedacím mostem. Recenze o Lefkádě mluvily jako o „Evropském Karibiku“, taky pár známých tam bylo a když o ní mluvili, superlativy rozhodně nešetřili (už chápu proč). No a po tom, co mi pan Google ukázal fotky tyrkysovéhoho moře, byla jsem lapena. Jede se na Lefkadu!

Měsíce utíkaly jako splašené a nastal 1. červen, den odjezdu. A tak, když nám ráno zazvonil budík přesně ve 3:00, byl čas se připravit a vyrazit na letiště. Tohle vstávání je krušné, ale tak nějak snadnější, když víte, že jedete na dovolenou. Už jen sbalit svačinu, na letišti koupit kafe na probuzení a hurá směr Řecko!

Lefkada je krásná. Průzračně čisté tyrkysové moře (které jsem popravdě nikde jinde neviděla), písčito-kamínkové pláže, mohutné bílé skály a spousta zeleně, … a taky serpentýny, nerovné špatně značené cesty a kopce. To všechno nabízí Lefkada. Abychom byli mobilnější, půjčili jsme si na 9 dní skútr. Vy, co jste četli mé články z Thajska, si teď asi klepete na čelo a upřímně i mně se při představě jízdy na skútru dělalo lehce nevolno. Ale díky Jirkovi jsem to překonala a bojácně na skútr nasedla. Samozřejmě to, jak jsem půl hodiny předtím vyšilovala, tu popisovat nebudu. Když jsem viděla ty prudké zatáčky, velké kopce a nerovné cesty, udělalo se mi zle ještě víc. Domluvili jsme si signál, pokud by se mi zdálo, že jede rychleji, než se mi líbí. Ten signál jsem použila asi dvakrát, ale to přisuzuji hlavně své úzkostlivosti. No a dali jsme to, tentokrát dokonce bez ztráty kytičky. Musím říct, že skútr se opravdu vyplatil, cestování na něm nakonec bylo příjemné, protože pofukovalo a rychlostí jsme se stejně přiblížili autům, jelikož se tam opravdu musí jezdit pomalu. Takže jsme nebyli odkázáni být celých 15 dní jen na jednom místě a to je určitě výhoda. Pokud jste na skútru ještě nejeli a rádi byste si ho tam půjčili, tak opravdu opatrně. Cesty nejsou úplně vhodné pro začátečníky a značení také žádná sláva. Takže auto bude jistota.

Náš hotel Santa Marina byl umístěn v malém městečku Agios Nikitas, vzdáleném přibližně hodinu od letiště Preveza. Hotel byl docela na kopci a popravdě jsme se při jeho výstupu i zapotili – no aspoň, že ten výhled stál za to.

Městečko Agios Nikitas bylo malé a velmi turisticky přívětivé, sehnali jsme tam vše – od slunečníku za 8 euro (který jsme pak darovali milé bledé rodině na pláži) až po skútr. Cestu k moři lemují malé taverny s lokálními specialitami i supermarkety, kde si můžete koupit čerstvé ovoce či jiné občerstvení. Plynule se tak dostanete k městské pláži, která rozhodně není jako většina městských pláží, které znáte. Tahle je opravdu čistá. Vždy uklizená, téměř bez odpadků a s průzračnou vodou.

MILOS

Další blízkou pláží, podlě mě tou nejkrásnější a nejklidnější, byla pláž Milos. Dostane se na ní pěšky a je to tak 20-30 min chůze z městečka. Cesta je docela náročná a opravdu musíte dávat pozor. Ale když jste zhruba v polovině cesty, dostane se vám odměny, která vás přinutí pokračovat dál. Úžasný výhled na tenhle skvost. Bohužel také vidíte, co je ještě před vámi, respektive pod vámi. Na pláž není jiný přístup než pěšky přes kopec. Vážně. My jsme si bláhově mysleli jak nad tím se skútrem vyzrajeme, že přijedeme nad kopec a pak už jen sejdeme po schodech. No tak to jsme se spletli, schody jsou privátní a patří k ultra luxusním apartmánům. Takže už aspoň vím, kde se ubytovat příště. Samozřejmě ta skutečnost, že se na pláž musíte „táhnout“ přes kopec, hodně lidí odradí a proto není na pláži narváno. Jen pár turistů, místní nudisté a my. Takže jsme si kousek popošli, našli klidné místo, odhodili plavky a cítili se jako v ráji.

PORTO KATSIKI

Mezi další nádhernou pláž, kterou byste určitě neměli minout, patří Porto Katsiki. Nachází se na jihozápadě ostrova a jen pár kilometrů on ní míjíte vyhlídku, pod kterou leží další známá pláž – Egremni. Na tu už se bohužel po svých nedostanete, po zeměstřesení v roce 2015 byla jediná přístupná cesta odříznuta. Takže vstup jen na vlastní nebezpečí nebo výletní lodí. Egremni jsme tedy rovnou ze seznamu vyškrtli. Tyhle hromadné akce typu loď se 150 lidma není úplně pro nás, navíc nemusíme být všude (jen aby jsme si udělali fajfku na bucket listu). Přijíždíme na Porto Katsiki, kde je to o dost rušnější než na předchozích plážích – parkoviště s auty, skútry, stánky s občerstvením, na pláži lehátka se slunečníky, roznos jídla a podstatně více lidí. Jinak je také překrásná, moře má až nereálně azurově-tyrkysovou barvu, kterou dokonale doplňují bílé skály. Jen jedinou chybu to mělo, ty zpropadené výletní lodě. Během odpoledne přijely tři, každá zakotvila na půl hodiny, pustila hodně nahlas hudbu a vyskákalo z ní okolo 50 lidí. Tohle mi tu atmosféru trošku pokazilo.

KATHISIMA

Poslední pláž, která určitě stojí za zmínku, je Kathisima. Na ní jsme byli sice jen jednou, ale rozhodně to nebylo proto, že by na ní bylo něco špatně. Jen Miloš (tak jsme si pláž Milos přejmenovali), byl prostě Miloš. Takže jsme chodili hlavně tam. Kathisima ovšem měla kromě krásné vody i něco navíc – paragliding! Za necelých 50 euro jste si mohli jít s instruktorem skočit. Dost vážně jsem nad tím uvažovala. V mnoha věcech jsem bojácná (dobře, srab), ale tenhle adrenalin mám opravdu ráda. Takže jsem si řekla, že pokud tam půjdeme znovu, skočím si. Už jsme se tam nedostali, takže třeba příští rok…

NIDRI WATERFALL

Poslední skvělou věcí, kterou bych doporučila, je vodopád v Nidri. Najdete ho kousek za městečkem Nidri, uprostřed lesa. Fakt, že jsme tam byli před sezónou, měl spoustu výhod – lidí hrstka a vodopád ještě tekl. Voda studená, ale čistá a proto nám to nedalo a smočili jsme se, hned několikrát. Tohle byl můj první vodopád, který jsem viděla a naprosto mě učaroval. Nikdy mě nepřestane fascinovat, co příroda dokáže vytvořit. Takže ho rozhodně nevynechte! Nidri samo o sobě je hodně rušné přístavní město, kde pořádně nic není (žádné dechberoucí pláže, jen pár obyčejných pláží u silnice). O to víc mě překvapilo kolik turistů tam bylo. Takže jsme ho prošli, dali si oběd, nakoupili pár věcí a jeli zase zpátky do Agios Nikitas.

A to je vše? Určitě není. Lefkada toho nabízí k vidění spoustu. A co jsme nestihli? Třeba přístav Vassiliki (je populární pro windsurfing), maják, nespočet pláží, půjčení lodě, … ale musíme si taky něco nechat na příště, aby jsme měli důvod se vrátit :-).

Vaše Veggie

A kam se letos chystáte vy?

Napsat komentář