11 tipů pro přežití v Číně

Abych vám to přiblížila, do Číny jezdím v rámci služebních cest a zatím jsem zde byla třikrát. Většinou nebylo tolik času na poznávání této velké země, ale něco málo jsem přeci jen viděla. A zažila. A tak se o to s vámi chci podělit. Je to úplně jiný svět s hodně odlišnou kulturou a mentalitou.

1. Kdo troubí, jede

První cesta do Číny a hned první silný kulturní šok. Šťastná a plná elánu, že jsem přežila dlouhý a náročný let, nasedáme na letišti do taxíku a vyjíždíme směr hotel. To, že řidič nebude umět anglicky mě trochu překvapilo, ale tak nějak jsem to tušila. To, že bude řídit jako blázen, ne . Upřímně v Číně jsem zažila tu nejhorší dopravu. Je to něco jako noční můra každého, dopravními pravidly svázaného jedince. Blinkry se tu používají jen výjimečně, místo toho se troubí. A to hodně. Troubí se, pokud je i minimální pravděpodobnost, že by vám někdo mohl vjet do cesty, troubí se, pokud chcete někomu vjet do cesty vy, pokud se zařazujete, pokud nechcete letáky od lidí, kteří je na silnici rozdávají, … prostě pořád. Neplatí zde, že levý pruh je na dálnici nejrychlejší. Všechny pruhy jsou nejrychlejší. Jezdí se zde klidně i v protisměru, nebo pravém postranním pruhu. Otáčení se na několikaproudové silnici taky není vyjímkou. A největším postrachem jsou motocykly, respektive lidé, kteří je řídí. Řekla bych, že řidičáky tu dává někdo hodně labilní (či se zvráceným smyslem pro humor), a nebo ti lidé prostě řidičáky nemají. Většinou na nich jede více lidí, od 1 až do 4 lidí. A samozřejmě děti. Bez helem (proč se nenadýchat trochu toho smogu a čerstvých výparů z výfuků). Jsou naprosto nepředvídatelní a všehoschopní. Patří jim celá silnici a neváhají to všem předvést.

2. Angličtina až na druhém místě

Znalost angličtiny vás zde opravdu nezachrání. Většina lidí nemluví anglicky a pokud ano, musíte hodně nastražit uši, aby jste rozuměli. Takže pokud se někde ztratíte, anglicky se nedomluvíte a navíc si ani nic nepřečtete. Ve větších městech se pár mluvících jedinců najde, jedete-li však do běžného 50 milionového města (nedej bože menšího), přeji hodně štěstí. Na hotelech se snaží a mají většinou i nápisy v angličtině. Většinou špatně (no jo, nemají google translator, to je omlouvá).

Breskfast vouvher

3. Rychlovlaky, obří mosty, ale hygiena je stále velká neznámá (pozn. autora: pokud jste větší fajnovka než já, tento bod vynechte)

Nechci všechny házet do jednoho pytle. Ale na většině toalet mě čekal nepěkný pohled do mísy. Na záchodě se toaletní papír nesplachuje, tenhle systém je to po celé Asii údajně kvůli úzkým trubkám, takže se vše háže do koše vedle toalety. Koše bývají otevřené a tak vidíte všechno. I to, co nechcete. V obchoďáku cítíte čpavek a moč (proboha proč?!). A jezení hůlkami z jednoho talíře s deseti dalšími Číňany taky není zrovna košer.

4. Obloha je tu šedá a opar její každodenní součástí

V okolí Pekingu a Šanghaje je to jistota. Blankytně modré nebe s mraky, no o tom si tu můžete leda nechat zdát. Určitě jste v televizi viděli záběry z Číny, kde jsou lidi v rouškách a hustá šedá mlha, a ono to tak opravdu je. Naštěstí jsem tu nebyla v zimě, kdy je situace úplně nejhorší, začátek jara však bohatě stačil. Takže spíš se vydejte někam více na jih, nejlépe jiho-východ, tam je svět ještě trochu v pořádku.

5. Co je teplé je zdravé

V restauraci dostanete do sklenice teplou vodu, teplé sojové mléko, teplý čaj. Víno a pivo naštěstí ještě neohřívají. Pokud by Vás v letadle plném Číňanů překvapilo, kam se všichni cpou s termoskami, to si jdou pro teplou vodu. Na letištích dokonce najdete automaty s teplou vodou. A důvod? Údajně je to zdravější.

6. Sporty sem ještě nedorazily

Na své poslední služebce jsem se rozhodla si zajít do posilovny na hotelu. Byla tam tma, nikdo nikde. Nejistě jsem vešla do mísnosti, kam vzápětí přiběhli dva pikolíci, aby mi rozsvítili a zapli klimatizaci. Pak si sedli, asi tak 10 minut na mě koukali, jak chodím na páse, pak jim došlo, že ještě nějakou chvíli tak chodit budu a tak odešli. Prostě sport se tu ještě moc nerozjel. Jít si zaběhat do parku? Zacvičit si jógu nebo zahrát tenis? Nic z toho. Jedinou sportovní aktivitou, kterou jsem u Číňanů zaznamenala, bylo plavání. Což je trochu paradox, protože převážná většina Číňanů neumí plavat  (nemají to v povinné školní docházce), nebo „plavou“ s kruhem. Plavání se zde však vyhýbám já. Proč? Asi víte, že u nich není slušné smrkat, místo toho vychrchlávají. A ano, dělají to i na bazénech.

7. Cítíte se tu jako celebrita

Je to zvláštní pocit jít po ulici a být jedinou evropankou široko daleko. Být tak odlišná (i když mi pár lidí už řeklo, že vypadám jako malá ejža se zelenýma očima a vlasy v barvě čaje), takže hádám, že pro mě to tolik neplatí. Lidi na vás dost civí a hned si o vás začnou povídat. Ti odvážnější se s vámi jdou vyfotit. Ti méně odvážní si „nenápadně“ udělají selfie s vámi, když jdete kolem nebo si něco fotíte. Prostě stačí se aspoň trochu lišit a jsou z toho paf.

8. Rudá ekologie

Ekologie? Pochybuju, že v Číně vědí, co to je. Těžko si jinak vysvětlit jejich postoj a chování k přírodě. Například všudepovalující se odpadky a skládky, kde se pak vše pálí nebo zahrnuje do hlíny či vody. Do této odpadky „obohacené“ půdy pak sadí stromy. Jedno plus je, že je aspoň v těch betonových džunglích začli sázet. Po tom, co si zničili ovzduší, hromadně nakupují kola. Prostě vše obráceně. Vždy když mi tam řeknou, že k obědu budeme mít něco lokálního, polije mě studený pot a snažím se si nepředstavovat v jakých podmínkách ta zelenina asi rostla.

9. Totál(it)ní cenzura

Zprávy o tom, že tu nemají facebook, google, youtube, instagram a další, nebyly fámy. Opravdu to tu není. Pokud máte mobilní data, na tyto stránky se dostanete, ale z jejich wifi ne. V Číně mají vlastní aplikaci podobnou facebooku, která se jmenuje WeChat a mají to tu snad všichni. Takže vlastně ani o moc nepřichází (pokud nepočítám dění v celém světě). Co mě však nejvíc vyděsilo, když jsem si na cestě do Číny v letadle (letěla jsem s čínskými aerolinkami Hainan air) pustila film Lalaland (kdo neviděl, doplňte si to prosím) a chyběly tam dost podstatné pasáže! Například, když se Emma Stone a Ryan Gosling poprvé střetnou pohledy a ona na něj ukáže prostředníček. Prostě to vystřihli! Je to dost podstatný záběr, protože bez něj ona jeho vidí jen ve zpětném zrcátku a on ji vůbec, takže by se pak logicky při setkání v klubu navzájem nepoznali. A to už je teda extrémní cenzura.

10. Mentalita

Ale, aby celý tento článek nebyl jen o tom špatném, tak můžu říct, že jsem většinou měla štěstí na fajn lidi. Lidé jsou zde převážně milí, vstřícní a pohostinní. A úslužní. A dělají vše naplno. Takže, když je vám v autě teplo, zapnou klimatizaci na maximum. A když chcete poslouchat nějaké evropské songy, hodí CD do přehrávače a pustí to na max. Pak ho tam nechají hrát několik hodit, takže se vám zprotiví všechny vaše oblíbené písničky. Jsou pak, ale vyjímky když než aby radši udělali věci pořádně, tak je pak opravují. Spoustu důležitých výrobních operací vynechají, aby si ušetřili čas a práci. Pokud po nich chcete sehnat nějakou konkrétní věc, tu vám většinou neseženou, ale seženou vám místo toho 3 jiné. A jsou to také velcí vlastenci (protože musejí být). A taky se všude cpou a neznají pojem intimní zóna. Ale to už jsem zase sklouzla na vlnu negace.

11. Stolování a jídlo

Jí se zde u klasických hranatých stolů. Na tom není nic divného, to všichni známe. Ti bohatší většinou stolují u kulatých stolů s otočným skleněnným tácem. Vždy se objedná hodně jídla a hodně toho také zbyde. Všechno jídlo se zde sdílí. Dokonce, i když jdete na pizzu, tak jí jí hůlkama a sdílí. Vždy, když jim řeknu, že nejím maso, nevěřícně se na mě podívají (jako bych někoho zabila) a zeptají se, jestli jím ryby (ostatně na tuhle otázku jsem zvyklá i v ČR). Při mé negativní odpovědi překvapený výraz graduje a zachvátí je panika, co mi mají objednat. Aby jste byli v obraze, pokud si představujete, že v Číně jí jen nudle a rýži, vyvedu vás z omylu. Ty časy minuly, kdy Číňané jedli na oběd rýži a na večeři rýži s rýží. Možná tomu tak ještě je u nižších vrstev, ale ne u středních a vyšších. Ti jedí jen maso a k tomu zase další maso. O rýži a nudlích říkají, že to není hlavní jídlo a téměř to vyškrtli z jídelníčku. Když to tedy shrnu, tak například z 15 ti chodů na stole je 12 masových a 3 vegetariánské (a to jen kvůli mně, většinou napařené listí a houby, vyjímečně tofu). Jí tu hodně ryby, tučný bůček, slepičí pařáty, podivné mořské potvory, žáby, želvy, … prostě ze zvířat sežerou všechno. Je jim to jedno. Pak si na závěr jídla dají 3 sousta rýže, aby se neřeklo. Pokud nic nezbyde, znamená to, že toho bylo málo, ale to se nestává. Zákaz kouření u jídla tu neplatí, ba co víc, kouření je zde žádáno a považováno za znak prosperity. Takže se čudí i u jídla.

 

Možná to vypadá, že Čínu nemám příliš v lásce. A ano, je to tak. Jsem samozřejmě vděčná, že jsem měla tu možnost ji navštívit a aspoň trochu poznat. Vím, že se tam každý jen tak nedostane. Na druhou stranu mě vždy zaplaví neuvěřitelný pocit štěstí, když se vrátím domů, do té naší krásné malé země. Do země, kde je ještě vzduch čistý a lidí málo. Děkuji, že jsem se narodila právě tady.

 

 

Napsat komentář